ASK ME !

• articles

• be fit, be happy :)

23. září 2012 v 20:50 | Niki.

Takže, od minulého pondělka jsem začala zase chodit do posilovny. Budu tam chodit dvakrát týdně, v pondělí a ve středu. Strašně mě to tam baví, protože tam chodím ráda s mojí nejlepší kamarádkou a ještě k tomu vím, že si při tom cvičení tvaruju tělo a že pro sebe něco dělám. :) Každý ten den je to na hodinu a půl. Napřed jdeme na dvacet minut na rotoped a pak všelijaké cviky na zadek, stehna, zadek a břicho. Navíc to máme spíše jako kroužek, tudíž to ani tolik nestojí jako v normální posilovně, kde máte za hodinu při nejlepším 100,- .. Hned mám lepší pocit, když vidím na váze o nějaké to kilo méně, nebo když to vidím prostě na sobě :)
A k názvu : BE FIT, BE HAPPY ;) .. ano, když cvičím a zabírá to, jsem šťastná :)
Strašně se mi líbí kluci s vytvarovanou postavou a s břichem tzv. s buchtičkama :D to je něco pro moje oči a řekal bych, že nejen pro moje že? :D
Ovšem nelíbí se mi až moc přehnaně vypracované postavy, tudíž kulturisti. To je pro mě hnus.
Jak jste na tom vy? Cvičíte, pokud ano, pravidelně? :)
Líbí se vám kluci s vypracovanou postavou? :P
A co kulturisti, jaký je váš názor na ně?

• year after tragedy

7. září 2012 v 20:00 | Niki.

7.9.2011 (den, na který žádný hokejový fanoušek nezapomene)



Některé z vás to nezajímá, ale to zase nezajímá mě!
Pro mě je hokej srdeční záležitost, takže tento článek tady určitě nebude chybět.
Ano, dneska je to přesně rok, kdy spadlo letadlo s ruským týmem Lokomotiv Jaroslavl, kde o život přišli 3 čeští hokejisté (Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček) a jeden slovenský hokejista (Pavol Demitra). Ovšem, vím, že jich tam bylo daleko víc, ale tyhle čtyři jmena byly největší ztrátou české a slovenské republiky.
Na tyhle jména asi žádný hokejový fanoušek nezapomene! Já určitě ne!
Ještě teď si pamatuju, jak byl celý internet "zaspamovaný" zprávami o spadlém letadle. Bylo to všude a já všechny ty články četla a slzy mi stékaly po tváři. Strašně mě to vzalo. A doteď si na to občas vzpomenu a občas i nějakou tu slzu uroním. V televizních novinách byly tak nejméně z poloviční části o téhle tragédii. Bylo to všude a všude byl držen smutek.
Dneska za naše hokejisty půjdu zapálit svíčku.

Dávám vám sem video, které mě rozplakalo. Tak smutné to je a to už je tomu rok a pořád je to jako včera. Doporučuji si toto video pustit.

Zpívají tam "3 jména, 3 hvězdy, 3 mistři", vím, že jich tam bylo daleko víc, ale mě osobně nejvíc mrzí to, že umřeli naši hokejisté, i když líto je mi všech.
Nebudu tu psát žádné R.I.P., protože to pro mě nemá moc velkou váhu, neřekente to jen tak, ale všichni to strašně píšete, takže jen:

ODPOČÍVEJTE V POKOJI NEBO SPÍŠE V HOKEJOVÉM NEBI !!

• this is fashion? really? not for me.

1. září 2012 v 11:53 | Niki.
POKUD MÁTE RÁDI HIP HOP STYL, TAK TENTO ČLÁNEK ANI NEČTĚTE !! ;)

Dneska jsem na fb objevila obrázek jedněch tepláků a fakt jsem se zhrozila. Nechápu, jak to někdo může považovat za módu. Je to tak otřesné!
Ano, chápu, každému se líbí něco jiného, to respektuji. Ale Tenhle blog je o mě a všem o mě, takže si tu bdu dávat všechno, i to co se vám líbit nemusí. Takže pokud budete mít nějaké blbé připomínky, tak si je nechte pro sebe ;)

Tohle je ten obrázek, který jsem viděla na fb. Upřímně, copak tohle je hezké?
Já bych se musela smát, kdybych tohle na někom viděla.

A co ještě v tomhle stylu nesnáším, jsou rovné kšilty, ty bych podpálila :D

A nakonec tu mám dva obrázky kluka, který je opravdu hezký, ten styl se k němu hodí, ale mě se ten styl prostě nelíbí.

Pokud jsem vás nějak urazila, tak promiňte, ale já tenhle hip hop styl neuznávám. Nelíbí se mi a nikdy se mi ani nelíbil.

Jaký máte vy názor na hip hop styl?

• just believe in your dreams

31. srpna 2012 v 22:07 | Niki.

JUST BELIEVE IN YOUR DREAMS.
Každý z nás má nějaký sen, o kterém si přeje, aby se mu splnil. Ale přitom si říká, že se mu nikdy nesplní. Něco vám řeknu, tohle neříkejte! "NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY" a myslím to vážně, vždycky se můžete nějak snažit a svého snu dosáhnout. Můžou to být maličkosti, ale uvidíte, jakou radot z těch splnených snů budete mít. ;)
Povím vám (zase je to ve spojitosti s hokejem). Na hokej chodím 7 let. Už od té doby mě zaujalo, jak hokejisti krásně bruslí, jak se pohybují, že nespadnou a tak dále. Už jako malá dvanáctiletá holka jsem si říkala, že stejně jednou budu chodit s nějakým hokejistou. Ano, byl to sen malé holčičky. Ale ten sen, který jsem měla před dvanácti lety se mi vyplnil. Není to sice nijak extra přání, ale pro mě to znamená hodně. Splnil se mi sen, o kterém jsem si přála, aby se mi vyplnil celých 7 let! Potom jsem si přála, abych měla jednou svůj vlastní pokoj, ale jelikož to u nás nejde nijak jinak, než že musím mít pokoj s mladšími sourozenci, tak jsem si přála alespoň, abych tam mla koutek, kde bduu mít část pokoje jen já. A taky jsem navrhla našim tento nápad, nakreslila jsem návrh nově přestěhovaného pokoje a všem se to zamlouvalo. MUSELA jsem pto to něco udělat. Mám ještě plno snů a také se snažím pro jejich splnění dělat všechno možné a doufám, že se mi alespoň polovina mých snů jendou splní.
Chce to jen odhodlání a výdrž. Možná si teď říkáte, že to, co jsem tu psala, byly kraviny, ale pro mě to jsou věci, po kterých jsem toužila a splnily se mi ! A to pro mě znamená hodně !
Co vám tímto článkem chci říct? "VAŠE SNY SE VÁM MOHOU SPLNIT, JEN PRO TO MUSÍTE NĚCO UDĚLAT A SNAŽIT SE. A NEMYSLET SI, ŽE VŠECHNO BUDE HNED. CHCE TO VÝDRŽ, ČAS A HLAVNĚ ODHODLÁNÍ SI SVÉ SNY SPLNIT." ;) ..
Ovšem jsou sny, které se splnit nedají.

• moji mladší sourozenci

30. srpna 2012 v 16:09 | Niki.
Tenhle článek chci napsat na téma "MOJI MLADŠÍ SOUROZENCI".
Dneska mě k tomu "dokopalo" chování mého mladšího bratra. Je to hrozný puberťák a chová se fakt jak pitomec. V poslední době je hrozný! V úterý dělal reparát, který s očekáváním všech ho samozřejmě neudělal, protože se na něj ani neučil. Já vím, není to moje věc. Ale on ani doma tátovi nepomáhá. NIC! A přesto má všechno, co chce! Já se dobře učím, pomáhám mámě, jak jen můžu, ale nikdy nebudu mít to o můj mladší bratr nebo sestra.
Můj bratr i kouří, a našim to prostě nevadí. Dneska mu i moje máma dávala na cigarety, což mě neskutečně vytočilo, protože mě nedá na nic, všechno si platím sama!! a mu dá na cigarety ! Ani na blbej vlak mi nedá, když jezdím z hokeje a jemu dá všechno !
Achjo, mám svého bráchu ráda. Ale někdy mě to fakt vytáčí, že on má všechno, přitom si toho ani tolik nezaslouží. A nehledě na to, že se i k mámě chová jak buran a ona mu stejně koupí a udělá pro něj první poslední. Neříkám, že já jsem svatoušek a chovám se k mámě vždy slušně, ale rozhodně ne tak, jak můj mladší bratr !!
Raději jsem si šla lehnout a číst knížku, od které jsem se odtrhla až teď (od dvanácti hodin).

BTW : Jdu se pomalu chystat, dneska jedu zase na hokej. Takže tu už asi žádný článek neobjevíte. Mějte se krásně :)

• Rachna, kachna to to letělo ..

28. srpna 2012 v 13:03 | Niki.
Dneska jsem jela do města a viděla na jedné popelnici napsané bílou křídou "Rachna kachna 33", což mě donutilo napsat tento článek.
Pokud alespoň trošku sledujete, tak víte, že minulý rok 7.9. spadlo letadlo s hokejisty týmu Jaroslavl, kde zahynuli i tři čeští hokejisté (Rachůnek, Marek, Vašíček). Byla to velká tragédie.
A zrovna včera by Karel Rachůnek oslavil své 33. narozeniny. Tak mladý byl. Měl dvě krásné děti.
Kdo se o hokej alespoň trochu zajímá, tak ví, o co jde, vy ostatní to klidně nemusíte číst.

Rodinní příslušníci donesli na hrob Rachůnka i vánoční stromeček na Štědrý den.

Karel Rachůnek s manželkou a dětmi (květen 2010)

Prosím, nechte si hloupé komentáře ! To to raději nekomentujte ! Okamžitě blokuju, jakmile tu uvidím urážející komentář !

• kdo chce - hledá způsoby, kdo nechce - hledá výmluvy a důvody.

28. srpna 2012 v 0:30 | Niki.

Ano, tolik pravdy v pár slovech. Tolik bolestivé pravdy. Sakra. :(
Znáte to, ten falešný úsměv, když se vám tolik chce brečet? Ale nechcete všem vysvětlovat, co s vámi je, tak raději mlčíte a usmíváte se. Já tenhle pocit znám, mám ho poslední dobou pořád.
Normálně jsem optimistický člověk, plný elánu, plný radosti, řádné starosti, žádný smutek. Člověk, který si užívá života, jak jen je to možné. Ale pak přijde jedna z těch hnusných slabých chvilek a stane se ze mě depresivní holka, která brečí a přemýšlím, proč zrovna já mám takovou smůlu. Slzy mi momentálně tečou po tváři a nedají se zastavit.
Víte, mám skvělou rodinu (nijak dokonalou, ale je MOJE!), mám nejlepší kamarádku, která na mě ovšem o prázdninách nemá moc čas. A to poslední, mám přítele, který na mě ale vůbec nemá čas. Skoro vůbec. Za prázdniny jsem s ním strávila 9 dní (a to ne ani celých, vždy jen pár hodin). Má dvakrát DENNĚ tréninky a do toho se musí učit na nějaké zkoušky, které má v září. Strašně mě to štve. Prázdniny jsem si představovala úplně jinak. S NÍM !! Ano, mám s ním pár hezkých (spíše krásných) zážitků. Ale ani mi nenapíše, NIC! Možná byste mi teď řekli "tak napiš ty", ale ne, už fakt ne, psala jsem skoro pokaždé já první a už nebudu prostě dolejzat za ním, nemám na to už !
Fakt nevím, jak to všechno bude dál. Nevím nic. Jsem už bezradná. Tak strašně mě to štve, mrzí, bolí, ničí, trápí :(
Tenhle článek je určen jen k tomu, že jsem se potřebovala ze všeho vypsat a blog je jediné místo, kde můžu.
Pořád poslouchám tuhle písničku. Vám se možná líbit nebude, ale vystihuje můj život. (zpívá se tam sice v mužském rodě, ale chápete.)


P.S. : Nechce se mi jít spát, ale musím, doufám, že mě zítřejší nakupování zvedne náladu a něco pěkného si koupím. Dobrou.
 
 

Reklama